







Opäť niečo nezvyčajné, prečo nefotiť vílu pod hladinou? "Nechávám si svou, svou duši malou v hloubce ukrytou pod bílou hladinou ve vlnách se proháním dnes, nadechnout se smím až osud můj se naplní do květů ledových Uvnitř mě to svírá, samotnou němou Jsem malá mořská víla s duší ztracenou Tak blízko Tvého objetí mé tiché prokletí Až osud můj se naplní do květů ledových Do snů ti tiše zpívám, jak sama často usínám neslyšíš moje přání..."